Stres jako narušitel zdraví?

Pod pojmem zdravý životní styl si každý představí něco jiného. Pravidelný pohyb, zdravá výživa, kontrola hmotnosti, to vše sem samozřejmě patří, já bych se ale ráda zaměřila na něco, čím jsme jako populace v poslední době hodně ovlivňováni, stres. Protože pokud o sebe nebudeme pečovat zevnitř, nemůžeme vypadat zdravě ani navenek. Šílenství ohledně Covidu 19, nedávné Moravské tornádo, záplavy a běžné starosti nás právě tomuto faktoru vystavují. Jak být odolný vůči stresu? Jak ho zvládat? Co všechno způsobuje? To se dočtete právě v zde.

Stres především prohlubuje nebo i rozpoutává v našem organismu mnoho nemocí. Zhoršuje průběh třeba, již zmíněného covidu, oslabuje imunitu, napomáhá vysokému tlaku, vyčerpání a z vlastní zkušenosti vím, že může přispět i k výskytu různých vyrážek a ekzémů. Rozpoutává bolest nejen kloubů a hlavy, ale i celého pohybového ústrojí. Mimochodem, 80% chronických bolestí zad je právě následkem stresu. Můj velmi blízký člověk trpí právě problémy s pohybovým ústrojím. Začalo to před několika lety před dovolenou, kdy musel řešit mnoho věcí najednou. Prodej bytu a auta, koupi domu a okolnosti týkající se nadcházející dovolené. A výsledek? Jeho problémem bylo i vstát z postele, uchopit do ruky kartáček, zkrátka samé běžné věci. Ani dnes se necítí zcela v pořádku.

Za vše může stresový hormon- kortizol, který lze snižovat právě sportem, dechovým cvičením a jógou. Je vědecky dokázáno, že po běhu je tento hormon snížen až o 15%. Já osobně jsem měla vždycky problém s vystupování před publikem. Náš učitel na rétoriku nám radil mimo dechová cvičení, i představu místnosti, kde budeme vystupovat. Do jediného detailu. Umístění židlí, obecenstva, stolu, okna a dalších prospektů. A samozřejmě dobrý spánek.

Správný přístup je vnímat sám sebe, vlastní myšlenky, ale nedat jim prostor, aby ovlivňovaly náš den. Nebrat je moc vážně, za realitu, jelikož z mnohých mohou vznikat deprese.

Důležitá je relaxace. Mít čas sám pro sebe a správně dýchat. Mezilidské vztahy bychom neměli opomíjet a ani to, jaké osoby se vyskytují v našem okolí. Za žádnou cenu bychom neměli být ve styku s nervozními a negativními lidmi. Neměli bychom dělat to, co je v rozporu s námi samými. Například, pokud se setkám s člověkem, u něhož cítím, že mě ovlivňuje špatným směrem nebo zkrátka někam, kde mi to není komfortní, je to ukazatel, že je zde něco špatně.

Mnozí z nás se stále obávají návštěvy psychologa. Bojí se odsouzení okolí, nebo faktu, že by opravdu mohli mít problém? Co se týče prvního faktoru, dle mého to již není jako kdysi, kdy lidé o tomto moc nemluvili. Stále více se o těchto problémech debatuje a málokdo v dnešní době člověka za toto odsoudí a pokud ano, vždy mějte na mysli, že to děláte pro sebe a pro své duševní zdraví, přeci jen, nikdo to vědět nemusí. Co se týče druhé možnosti, nejlepší je se tomuto postavit čelem, i přes strach. Lepší pár posezení s odborníkem než nekonečná trápení.

Psychické nemoce neustále rostou a dle odborníků je to nejzávažnější problém 21.století. Především deprese, která může být následkem dlouhodobého stresu, a přitom prevence je až směšně jednoduchá. Zdravý životní styl. Avšak ze stresu do deprese není až tak těžké spadnout.

Pozivem ale je, že Česká republika dle statistika není na tom ohledně stresu až tak špatně. Nejhůře je na tom Řecko, které patří ze svými 59% jako nejvíce stresovaným národem. Následují Filipíny se svými 58% a Tanzánie 57%.

Statistika České republiky je ovšem také k zamyšlení. Až 15% Čechů je v permanentním stresu. Více než polovina, tedy 55% pociťuje stres občas, avšak pravidelně.

Rada bych věnovala krátký odstavec i syndromu vyhoření, který je následkem chronického stresu. Obvykle toto pramení z nadměrné zátěže. Jedná se o poslední stresovou fázi- vyčerpání. Je prokázáno, že syndromem vyhoření trpí více lidé, kteří pracují s lidmi. (lékaři, policisté, úředníci, dispečeři záchranných složek, advokátů…) Pracovník je s tímto syndromem apatický, podrážděný, necitlivý a negativní. Objevují se pocity beznaděje, úzkost, pocity viny, selhání a další. Dle české lékařské komory trpí vyšší mírou vyhoření zdravotníci.

Ráda bych věnovala krátký odstavec i syndromu vyhoření, který je následkem chronického stresu. Obvykle toto pramení z nadměrné zátěže. Jedná se o poslední stresovou fázi- vyčerpání. Je prokázáno, že syndromem vyhoření trpí více lidé, kteří pracují s lidmi. (lékaři, policisté, úředníci, dispečeři záchranných složek, advokátů…) Pracovník je s tímto syndromem apatický, podrážděný, necitlivý a negativní. Objevují se pocity beznaděje, úzkost, pocity viny, selhání a další. Dle české lékařské komory trpí vyšší mírou vyhoření zdravotníci.

Zdroje: cs.covidografia.pt, csspraha.cz, freepik.com