Často se nám říká, abychom "byli k druhým laskaví" a byli tu jeden pro druhého. Ale příliš mnoho něčeho není nikdy dobré. V současné době více než kdy jindy mnoho lidí zažívá "únavu ze soucitu" nebo sekundární traumatický stres z přílišné vstřícnosti.
Podle odborníků může samotná únava vyvolat dlouhodobý stav stresu nebo napětí s fyzickou, psychickou a emocionální bolestí nebo utrpením dalších osob, které trauma přežily. Únava ze soucitu je tedy běžná u zdravotnických pracovníků, policistů a pracovníků první pomoci, protože na sebe obvykle berou stres z traumatizovaných osob, se kterými se mohou setkat.
Psycholožka Veronika Taitová v nedávném článku Psychology Today uvedla, že "pokud je vystavení utrpení dlouhodobé a chybí úleva od břemene odpovědnosti, může to mít vážný dopad na schopnost pečovat". Zmíněné vystavení spolu s neustálými projevy empatie může být pro jedince spíše škodlivé než užitečné, protože jeho emocionální energie může pohasnout v pochybnostech o sobě samém a dalším stresu.
Ve stresových obdobích mohou i ti nejslitovnější jedinci propadnout únavě ze soucitu. Pro zdravotnické pracovníky, kteří jednají s pacienty, znamená pozitivní výsledek péče o pacienta poskytnutí pozorné a empatické péče; pokud však na sebe vezmou emocionální zátěž, kterou může pacient nést, může to vést k únavě a dalšímu stresu.
Mezi příznaky únavy ze soucitu, na které je třeba si dát pozor, patří:
Přehnaně aktivní, vyděšená reakce na podněty.
Noční můry nebo nespavost
Úzkost
Neustálé pocity beznaděje nebo přetížení
Stres
Traumatické vzpomínky
Následné snížení pocitu empatie
Podrážděnost
Pokud se tyto příznaky dlouhodobě neléčí nebo neřeší, může se únava ze soucitu projevit nejen vyhořením, ale i bolestmi hlavy, depresemi, pálením žáhy a dokonce posttraumatickou stresovou poruchou.
Včasné rozpoznání těchto příznaků, a dokonce nácvik péče ještě předtím, než se u vás projeví jakákoli únava ze soucitu, může zmírnit možnost vzniku únavy. Emoční péče o sebe je pro zdravotnické pracovníky a jakýkoli druh pečovatelů životně důležitá. Nastavení osobních hranic mezi zdravotníkem a pacientem může současně umožnit, aby soucit byl stále přítomen, ale také zabránit emočnímu vyhoření.
Navázání vztahu je sice důležité, ale převzetí cizího utrpení může ublížit oběma zúčastněným stranám, a dokonce poškodit schopnost pečovat o druhé v budoucnu.
Zdroje:
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4924075/
https://www.psychologytoday.com/us/blog/pulling-through/202105/signs-helping-others-is-hurting-you
Zdroje: womenworking.com, Unsplash.com