Znáte to, přinesete si miminko z porodnice. Celé šestinedělí téměř nezamhouříte oko, protože děťátko neustále něco potřebuje. Když už ho konečně se zatajeným dechem odkládáte do postýlky a těšíte se, jak se zaboříte do načechraných peřin a oddáte se alespoň tříhodinovému slastnému spánku, miminkův spínač na zádech se aktivuje. A tak tedy znovu dítě přivinete, pohoupete a, stále ještě s nadějí na vlastní spánek, uložíte do postýlky. V momentě, kdy se zavrtáte do peřiny a zavřete oči, dětský pláč je tu zas.
Maminky nespavců tohle jistě dobře znají. I já jsem byla jednou z Vás. Pět let jsem spala s přestávkami 4 hodiny. Naše děti mě udržovaly v neustálé pohotovosti, když spal jeden, probudil se druhý. Nedokážete si představit to nadšení, když jsem se konečně mohla vyspat celou noc!
Ale k věci. Dítě nespavec je opravdový oříšek. Studujete v časopisech, odborné literatuře. Hledáte rady, jak na něj. Cokoli se dočtete, okamžitě aplikujete, snažíte se přijít na to, kde děláte chybu. Jistěže musíte někde dělat chybu! Všude to píšou. Na vině jsou špatné rituály, nedostatečné kojení atd. atd. Takže vyzkoušíte všechno možné, ale nezabírá absolutně nic. Zkonzultujete tedy situaci s kamarádkami. A tady začíná kámen úrazu. Všechny kamarádky mají děti andílky, které nakojí a uloží do postýlky a oni prochrupou polovinu noci. Přes den spinkají 2x denně hodinku, takže mamky mají čas si poklidit, odpočinout nebo pracovat. A tyhle „majitelky bezchybných dětí“ se na Vás sesypou a začnou Vám dávat rady, které máte už dávno vyzkoušené. Začíná hon na myš. Když odpovíte, že to u Vás nezabírá, vyčtete z tváře kamarádky podezíravý výraz. Vzápětí přiletí další neosvědčená rada a vy se po rozhovoru cítíte nejen jako nevyspalá matka, ale také naprosto neschopná.
Nebojte se, jdu Vám na pomoc! Nebudu rozdávat rady. Je mi jasné, že co se dalo, jste jistě vyzkoušely. Jdu Vás podpořit morálně, ubezpečit, že přestože metody selhávají, děláte vše správně.
Existují totiž i děti s poruchami spánku. Jedná se většinou o děti s lehkou mozkovou dysfunkcí. Nelekejte se! Název zní sice hrozně, ale do této oblasti spadají i lehké odchylky mentálního vývoje dítěte. Některé poruchy rodiče ani nezaregistrují a přičítají je prostě vývoji. Kdybych nestudovala speciální pedagogiku, nejspíš bych to měla stejně.
Máme inteligentní, velmi kreativní, dnes už dvanáctileté, dítko. Po narození byla nespavec až do tří let. Mívala období, kdy se budila i po čtvrt hodinách. Přes den nikdy nespala déle než půl hodiny v kuse, takže jsem se sotva stačila najíst.
V batolecím věku mívala hodinové záchvaty pláče, později se tato únava projevovala výkyvy nálady. Objevovaly se pravidelně před obědem. Později jsem vypozorovala, že souvisejí s únavou. Normální dítě by si zdřímlo, naše dítě spánek nahradilo pláčem. Měla výbornou jemnou motoriku, paměť i logiku, ale v běhání byla trochu nemotornější než ostatní děti. Po třech letech začala spát alespoň v noci a teprve před nástupem do školy začala spát hodinku před obědem. S tím souvisela větší unavitelnost v první třídě a zápasy s úkoly. Dnes je v sedmé třídě. Díky skvělé učitelce učivo zvládá výborně a během distanční výuky ji dokonce studium začalo bavit.
Moje poselství k Vám: maminky nespavců, vyzkoušejte i nemožné a když nic nezabere, nevyčítejte si, že chybujete! Jednou jsem četla krásný citát: „Všechny děti by byly perfektně vychované, kdyby je vychovávali sousedi“ :-) Takže se držte a nebojte, i tohle období jednou přejde!