Jsou rozmazlení psi lepší než psi na vesnici?

Nedávná esej Iben Meyerové a jejích kolegů "Rozmazlení mazlíčci, nebo chudáci? The welfare of dogs kept as companion animals" mě zaujala proto, že se výzkum zaměřil na porovnání životních podmínek psů chovaných jako společníci s životními podmínkami moderních vesnických psů.¹ Někteří lidé mají pocit, že moderní psi chovaní jako společníci - často nazývaní "domácí" - mají mnohem lepší život než jejich volně pobíhající příbuzní, ale jak s Jessicou Pierceovou upozorňujeme v naší nedávné knize, nemusí tomu tak být.

Jsem rád, že Iben a Peter Sandøeovi mohli odpovědět na několik otázek týkajících se jejich přelomové studie, v níž upozorňují na nerealistická společenská očekávání a nároky, které klademe na psy-společníky, a na mnoho způsobů, jimiž zahlcujeme jejich životy.

Marc Bekoff: Proč jste se pustili do výzkumu "Rozmazlení mazlíčci, nebo chudáci?".

Iben Meyer a Peter Sandøe: Vše začalo pozváním Petera, aby přednesl hlavní příspěvek na Canine Science Forum. Před touto přednáškou měl Peter to štěstí, že začal spolupracovat s Elizou Ruiz Izagiurre, mexickou veterinářkou, která udělala doktorát o vesnických psech. To vedlo k myšlence podívat se na welfare moderních společenských psů z helikoptéry a porovnat je s vesnickými psy.

MB: Jak vaše práce souvisí s vaším původem a obecnými oblastmi zájmu?

IM/PS: Autoři se zabývají různými kompetencemi: chováním psů, genetikou psů, veterinární vědou a etikou. Všem nám je společná starost o blaho moderních rodinných psů.² Velmi nás bavily mezioborové diskuse, které vznikly při porovnávání společenských a vesnických psů.

MB: Kdo je vaším cílovým publikem?

IM/PS: Přestože se jedná o článek publikovaný ve vědeckém časopise, snažili jsme se ho napsat přístupným a živým stylem, aby byl zajímavý i pro mnoho lidí mimo akademickou sféru, kteří se zajímají o welfare psů. Také jsme zajistili, aby byl k dispozici prostřednictvím otevřeného přístupu.

MB: Jaká jsou některá z vašich hlavních poselství? Jak může tato studie zlepšit život psů?

IM/PS: Naším hlavním poselstvím je, že ačkoli moderní společenští psi získávají mnoho výhod z těsného soužití s moderními urbanizovanými lidmi, má to svou cenu v podobě významných problémů v oblasti welfare. Rozhodli jsme se zaměřit na dva hlavní problémy. Jedním z nich je způsob, jakým jsou psi chováni, aby uspokojili estetické a jiné preference člověka, což vzhledem ke způsobu, jakým je tento chov prováděn, vede nejen k vážným problémům s extrémní konstitucí, ale také k vysokému zatížení dědičnými chorobami. Druhá výzva se týká způsobu, jakým jsou psi chováni jako společníci, a očekávání, která jsou s nimi spojena, pokud jde o přizpůsobení se domácnosti, ostatním lidem a jiným psům.

Podle našeho názoru převládají mylné představy o sociálních potřebách a omezeních psů-společníků. Společenští psi jsou obligátní společenská zvířata, tj. vyvinuli se pro život s ostatními. Vesničtí psi, ke kterým v našem článku přirovnáváme psy společenské, žijí buď ve skupinách dvou až tří psů, nebo sami, ale vždy v blízkosti jiných psů a lidí. Společenští psi však žijí se svými lidmi a často se s konspecifickými psy stýkají jen krátce a na vodítku během procházek.

Většina společenských psů je každý den ponechána zcela o samotě, zatímco jejich lidé jsou na dlouhé hodiny pryč. V mnoha případech to vede k problémům spojeným s odloučením, což je jeden z nejčastějších problémů s chováním psů, který může snížit pohodu psa i majitele.

Tvrdíme, že kvalitní život se psem často není slučitelný s typickým moderním, rušným životním stylem, a proto by lidé měli před pořízením psa pečlivě zvážit svůj život a možnosti. Jakmile se psem začnete žít, je třeba, aby pečovatel(ka) kromě zajištění společenské společnosti pro psa zajistil(a) také postupné navykání na čas strávený o samotě a měl(a) by psa fyzicky a psychicky stimulovat.

Na druhou stranu psi společníci, ačkoli jsou od přírody společenští, mají také svá sociální omezení. Ne všichni psi se rádi setkávají a úzce komunikují s každým neznámým psem, kterého na procházce potkají, a mnoho psů nemá rádo, když je někdo objímá, líbá nebo hladí po hlavě - zejména ne neznámí lidé.

Tomu by lidé měli věnovat pozornost, protože lidské očekávání, že psi by měli akceptovat každou interakci, kterou jim lidé vnucují, a měli by pozitivně zdravit všechny ostatní psy, ovlivňuje nejen pohodu psů, ale také bezpečnost jejich okolí. Lidé by měli svým psům pomáhat vyhýbat se konfliktním situacím tím, že si budou všímat řeči těla a projevů nepohody svého psa. S tím souvisí i to, že by se lidé měli zaměřit na kvalitu socializačních zkušeností štěňat a zajistit jim příjemné a bezpečné zážitky s různými lidmi a psy v době jejich dospívání.

MB: Jak se váš výzkum a závěry liší od jiných, které se zabývají některými stejnými obecnými tématy?

IM/PS: Naše práce je založena na diskusi vědecké literatury relevantní pro srovnání městských psů-společníků a jejich volně žijících bratranců, vesnických psů. Jedná se o nový přístup ve vědecké literatuře, ačkoli podobná srovnání mezi domestikovanými zvířaty a jejich volně žijícími protějšky byla provedena i u jiných druhů (např. prasat). Je pro nás důležité zdůraznit, že se nesnažíme život vesnických psů romantizovat, protože mají své vlastní problémy s welfare. Považujeme však za užitečné provést toto srovnání, protože nám může pomoci uvědomit si potřeby specifické pro daný druh, které nejsou vždy naplněny.

MB: Doufáte, že když se lidé dozvědí více o tom, jak ohrožený je život mnoha domácích psů, budou se k nim chovat s větším respektem a důstojností a poskytnou jim více volnosti?

IM/PS: Nemůžeme doufat, že se vrátíme k takové formě života, která by moderním psům umožňovala využívat naprosto stejné sociální výhody, jakým se těší psi na vesnici. Doufáme však, že díky helikoptérovému pohledu na to, jak dnes psi společníci žijí, se lidé mohou na psa, kterého mají před sebou, podívat jinak a zvážit, co by mohlo být nejlepším způsobem, jak psovi pomoci dosáhnout důstojného společenského života.